Camping, Cars & Caravans 4/2013

Servisák z anglické školy

(článek vyšel v letním čísle časopisu Camping, Cars & Caravans, text: Jan Bordovský)

Do Anglie vyrazil v pětatřiceti bez znalosti angličtiny. Nakonec tam strávil sedm let, celou dobu žil nadivoko ve vlastnoručně upravené obytné dodávce a zkušenosti sbíral prací v servisu karavanů i vlastním podnikáním. Předloni se vrátil do Česka a začal zde budovat vlastní servis. Pavel Pek z firmy Campervan Services.

Obligátní otázka na začátek - jak jste se dostal k tomu, že opravujete obytné vozy?
Byl to od začátku můj koníček. Chtěl jsem si postavit vlastní obytnou dodávku, takovou, o jakou se pokoušejí mnozí ostatní – aby byla na práci i na cestování. Ale nikdy to není úplně ono a nevypadá to profesionálně. Já jsem tuto svou zálibu právě k  profesionalitě chtěl posunout. Navíc jsem moc chtěl někam odjet, posunout se, naučit se jazyk a získat zkušenosti ze zahraničí. V pětatřiceti jsem se sebral, nabalil auto zásobami na několikaměsíční přežití, a vyrazil. Původně jsem chtěl do Španělska, ale skončil jsem v Anglii. Znal jsem tam jen jednoho kamaráda, anglicky jsem uměl asi dvacet slovíček, ale chtěl jsem si tam najít práci u firmy, která se věnuje obytným vozidlům. Pro mnoho lidí jsem byl za dobrodruha, jestli mi to vyjde, jsem sám nevěděl.

Jak se Vám dařilo najít práci?
V Londýně jsem zezačátku nic nesehnal, takže mi kamarád napsal životopis podle anglického vzoru a k tomu na lístek vzkaz, že hledám práci a chtěl bych mluvit s manažerem. Odjel jsem z Londýna pryč, koupil si karavanistický časopis, zakroužkoval v něm firmy a takhle je postupně objížděl. Ne všude byli vstřícní, ale nakonec, když už mi opravdu docházely peníze, se mi podařilo najít místo.

Na poslední chvíli…
V kapse jsem měl poslední tři libry. Od kamaráda jsem měl už jen železnou zásobu – takové nouzové peníze na cestu zpátky. Byla to firma na jihu Anglie, v  kanceláři seděly čtyři starší dámy, úplně se rozzářily a já jim vykoktal text z toho mého lístečku. Na druhý den mi domluvily schůzku se šéfem a s ním jsem se pomocí rukou, nohou a kamaráda na telefonu, dohodl. Byl to takový starší pán a vzal mě na týden na zkoušku. Za dva dny přišel, že mě bere. Líbilo se mu právě to moje puntičkářství a snaha najít problém a jeho řešení.

Typický český kutil.
Jsme v práci preciznější. Možná máme ze škol v tomto směru i lepší průpravu. Oni jsou takoví "výměnkáři", tak dlouho vyměňují a vyměňují, až závadu odstraní. My spíš hledáme problém a snažíme se jej opravit. Pokud to má samozřejmě smysl.

Vnesl jste jim tam nový vítr?
Asi ano. Ale hrozně moc jsem se tam od nich naučil. Můj tamější kolega Paul měl se mnou hroznou trpělivost, hlavně kvůli mé velmi omezené schopnosti s  ním komunikovat. Hodně jsme si museli třeba i kreslit, co mi vůbec chce říct. A moc si jej za to dodnes vážím. Když majitel viděl, že něco umím a práce mě baví, začal do mě investovat a posílat mě na různá školení.

Vaše sbírka certifikátů je impozantní.
Snažil jsem se je dělat průběžně celou dobu. Mám certifikáty na plyn, elektřinu, slaboproud, školení na výrobky Truma, Dometic, Thetford, Waeco a spoustu jiných. Na školeních jsem byl jako jediný cizinec i absolutní raritou.

Mají tyto certifikáty v Anglii vliv na Vaši práci?
Stoprocentně. Jednu dobu jsem se živil jako pojízdný servis karavanů a jezdil sám za zákazníky. Ti obvykle požadovali důkaz, že jsem akreditovaný opravář pro danou značku. K tomu účelu mám svůj odborný pas, kam se všechna osvědčení zapisují. Tím se představíte a zákazník si to může i ověřit. Po této odborné stránce je anglický karavanink na velmi vysoké úrovni.

Celou dobu jste tam opravdu bydlel v autě?
Ano. A velice mi to pomohlo, protože jsem nemusel čekat na práci, ale rovnou za ní jezdit. Nebyl jsem fixovaný na jedno místo a také nemusel shánět a platit bydlení. Na druhou stranu se ale můj šéf pořád bál, že mu odjedu. Já jsem v autě plánoval bydlet tak rok dva a pak si najít normální nájem. Ale pak jsem si to rozmyslel. Nechtěl jsem se nechat spolknout v té česko-polské komunitě. Bylo to mnohem lepší pro naučení jazyka a poznání místní kultury, navíc, když tam jste sám, berou vás jinak než skupinu přistěhovalců.

Neměl jste problémy s parkováním a stáním nadivoko?
Nějakou dobu trvalo, než jsem si našel svoje místa, kde se dalo přespávat. Žít v autě je tam překvapivě jednoduché. Pokud někomu vyloženě nestojíte na pozemku, nikdo vás nebude vyhánět. Navíc tam lze na  velmi mnoha místech snadno doplňovat vodu i plyn. Člověk si na to zvykne a začne na tom hledat pozitiva. Je to trošku cikánský život, ale taky dobrodružný. Našel jsem si tam kamarády, někteří takovýmto stylem života opovrhují, jiní jej obdivují. Dali mi přezdívku „Kouďák“, podle známého seriálu, která je celkem trefná :-)

Anglie je přitom vnímána jako země se spoustou omezení, kde všechny karavanisty ženou do kempů.
To je taková bublina. Anglie a Angličané mají místa. Prakticky jsem každý den stál někde jinde. Když se vám udělají pavučiny u kol a místní si vás začnou všímat, je čas přeparkovat. Žije tam takto strašná spousta lidí i samotných Angličanů. Buď v celoročních kempech, nebo nadivoko na ulicích. Mnozí třeba mají dům, ten pronajímají a sami žijí v karavanu. Když jsem se pak mezi ně dostal, měl jsem najednou spoustu zákazníků.

Takže po práci jste skočil do  auta a  jezdil opravovat další karavany?
Přesně tak. Z práce jsem si vždycky vzal bednu nářadí a po večerech a víkendech objížděl svou klientelu a opravoval jim obytná auta a přívěsy. Ve firmě jsem nakonec vydržel pracovat pět let. Pak jsme se domluvili, že skončím a dal jsem šéfovi půl roku čas, aby si místo mě našel náhradu. Myslím, že tento můj přístup ocenil. Mně už přišlo, že je čas se osamostatnit.

A takhle začala Vaše pojízdná opravna karavanů?
Začal jsem shánět přívěs za auto, který jsem nakonec našel tady v Česku. Vyrobil jsem si do něj vestavěnou dílnu, vrátil se zpátky a v Anglii objížděl kempy, srazy a podobně. Práce bylo dost a docela to fungovalo. Zákazníci byli rádi, že nemusí dát auto do servisu a jít spát do hotelu. Měl jsem poměrně dlouhou soupravu, ale kupodivu mě to při kempování nijak zvlášť neomezovalo.

Kde je podle Vás vhodné v Anglii nadivoko přespávat?
Všem cestovatelům můžu doporučit na noc zaparkovat třeba v luxusních čtvrtích měst. Ty jsou klidné, bezpečné a nikdo vás nevyžene, i když každý ví, že v té „nenápadné dodávce“ spíte. Nesmí se tam ale stát dlouho, Angličané si hodně hlídají své okolí. U moře se v Anglii také množství velmi dobře vybavených a kvalitních kempů. Málokteří Angličané jezdí nijak zvlášť nocovat nedá, mnohá místa jsou zpoplatněná nebo se na noc zavírají. U supermarketů se nocovat dá, ale ne vždy je tam klid a někdy se tam schází podivní lidé. Dá se stát i ve volné přírodě. Obecně je jih Anglie bezpečnější, dost velká kriminalita je ve středu Anglie, ale zase se to liší v různých čtvrtích.

Tamější karavanink má velmi hluboké kořeny a dlouhou tradici. Liší se anglický karavanista od německého nebo českého?
Ve velkých městech nejsou skoro vůbec, naopak třeba na jihu Anglie potkáte karavany skoro v každé ulici. Hodně karavanistů z Anglie se na jih sjíždí, je tam nejlepší počasí na ostrově, když máte štěstí, dá se i vykoupat. Je tam také množství velmi dobře vybavených a kvalitních kempů. Málokteří Angličané jezdí s karavanem do jiných zemí, takže místní kempy bývají plné. Mnohem více než u nás tam jsou rozšířeny kempy s napevno zaparkovanými karavany. Co se týče poměru mezi karavany a obytnými auty, řekl bych, že je to tak půl na půl. Z obytných aut dělají tak deset procent obytné dodávky. Angličané jezdí velmi často, velká část z nich skoro každý víkend. Buď do kempů, nebo na četné srazy a rallye – ty tam jsou hodně oblíbené. Karavany také nejsou výsadou jen těch bohatších. Je fajn, že starší lidé si hodně udržují své staré a poctivé karavany.

Anglické karavany se teď hodně prodávají i na českém trhu. Je to tím, že jsou jiné?
Jsou rozhodně jiné, především vnitřním uspořádáním. Jejich specifikem je velké trojdílné přední okno. Angličané když jedou do přírody, tak v ní chtějí být. Otevřou si všechna ta velká okna a jsou co nejvíc venku, i když sedí uvnitř. Jsou takhle zvyklí. V Evropě se teď tyto karavany hodně líbí, Angličanům se zase začínají líbit ty naše. Každý karavan má ale své mouchy. Velká přední okna samozřejmě za provozu trpí, protože jsou na ráně, hůře se izolují, více do nich zatéká… Stejně jako u většiny značek se nyní více hraje na  design, styl, líbivost a  nízkou hmotnost, materiály a zpracování se proto šidí. Podle mé zkušenosti mají nové německé karavany kvalitnější spoje stěn a stropů, používají lepší technologii lepení stěn do hliníkových profilů. Ale třeba výrobce Bailey už na ni přešel ze šroubovaných konstrukcí také. Takové spoje jsou perfektní, a věřím, že do nich velmi dlouho nepoteče. Horší je to pak s opravami, neboť takové spoje je téměř nemožné bez poškození rozlepit. Pro zákazníky je výhoda, že se dnes všude používají stejná topení a další díly napříč různými značkami, usnadňuje to budoucí servis.

Co říkáte na dveře na opačné straně, kterými rádi argumentují odpůrci britských značek?
Angličan, když přijede do kempu, ze všeho nejdříve vezme kompas a natočí karavan podle slunce. Kde má dveře, je mu úplně jedno. U karavanů to opravdu nehraje roli. Nevýhodou jsou spíše jiné elektrické zásuvky, na druhou stranu jejich bezpečnostní normy jsou mnohem přísnější a vnitřní instalace proto bezpečnější.

Liší se zákazník karavanového servisu u nás a v Anglii?
U nás je rozhodně větší snaha si drobnější věci opravit doma sám. V Anglii se do servisu jezdí i s prasklou žárovkou, a to doslova. Je tam jen velmi malé procento lidí, kteří si cokoli opraví sami. Angličané mají své servisy, do kterých se často vrací. Co se u nás zatím moc nedělá, jsou každoroční pravidelné prohlídky. V Anglii nejsou povinné, ale jsou doporučené a opravdu se dodržují. Servis udělá generální prohlídku od roletek až po tlakovou zkoušku plynu a připraví vůz na sezonu. Je tam také tlak na větší profesionalitu opravy a méně se vymýšlí, jak nějaké řešení obejít a postavit si svoje, třeba kvůli úspoře ceny. To je taková česká neřest, ale začíná to už pomalu ustupovat – i našinci už ví, že čas je drahý a raději jej stráví tím, že si v práci vydělají.

Karavany ale nebyly jediná vozidla, která jste v Anglii opravoval.
To je pravda. Přes majitele objektu, kde sídlil náš servis, jsem se dostal k opravdovým unikátům. Byl to starší pán, který mě už delší dobu sledoval. Sbírá veterány a má velkou sbírku značky Bentley. Jednou mi nabídl, abych tyto jeho vozy servisoval, třeba legendární Bentley Speed Six z dvacátých let. Na něm jsem dělal dost oprav, měl jsem z něj respekt, ale velice jsem si vážil toho, že mě k tomuto autu jako cizince vůbec pustil. Po těch těžkých začátcích je to obrovské zadostiučinění. Řekl, že si mě vybral, když viděl, jak dlouho a precizně jsem dělal obyčejný plechový držák drátu ke klaksonu. Tím jsem jej prý dostal.

Jak dlouho působíte jako servis na českém trhu?
V českých podmínkách jsem úplně nová firma, začal jsem v Blansku letos na jaře. Chci tady navázat na to, co jsem se v Anglii naučil a dělat opravy co nejvíce precizně.

Život v dodávce člověka inspiruje

Pavel Pek říká, že jeho dlouhodobý pobyt v obytné dodávce „nadivoko“ jej častokrát inspiroval k vymýšlení různých zlepšení, především pak v oblasti úspory a výroby energie. Anglické podnebí přímo svádělo k vyzkoušení větrné turbíny na střeše vozu. Tu přidal vedle stávajícího solárního panelu a vymyslel k ní i  stahovací mechanismus, aby mohla být za jízdy složená. Turbína byla ekologická, funkční i v noci, vypadala zajímavě a také vyvolávala zájem lidí. Později ji však musel demontovat kvůli tomu, že opotřebovaná ložiska přenášela do vozu jemné vibrace. Našla ale své uplatnění ještě na lodi, kterou si tam Pavel Pek s kamarádem pořídil. Skládací mechanismus však využil pro naklánění solárního panelu, aby měl větší účinnost i v zimním období, kdy je slunce nízko. Toto řešení se ukázalo být perfektně funkčním a podařilo se jej již namontovat i jednomu zákazníkovi v Česku. Dalším nápadem, souvisejícím s kompletním přechodem na LED osvětlení, bylo umístit tuto technologii i do ledničky. „Své řešení pro ledničky jsem si nechal patentovat a na školení Dometicu jej předvedl představitelům značky. Jedná se o efektivní prosvětlená dvířka, která dobře prosvětlí prostor chladničky i mrazáku a jsou určena i pro ledničky bez osvětlení. Zástupci Dometicu si mé řešení odvezli do Německa k otestování, takže třeba jej jednou najdeme i v sériových modelech,“ říká.

Campervan Services – opravy a servis karavanů
Prováděné práce: kontroly vozidel před koupí, opravy a kontroly plynu, vody, 12 V/230 V a solárních panelů, montáž veškerého příslušenství, pojízdný servis, kontroly a opravy zatékání, opravy podlah, montáž vzduchového pérování, protiskluzové nástřiky podlah a sprchových vaniček a další práce.
www.opravy-karavanu.cz